Pýchavka obrovská, zrnitá sadba - 0,5l.

Pýchavka / vatovec / roste na pastvinách, zahradách, sadech nejradeji na vlhkých  humózních živinami bohatých půdách, často v porostech kopřiv. Zatím není k dispozici metodika pro intenzivní pěstování v domácích kulturách. Proto pýchavku vysazujeme na vhodná přirozená stanoviště.

Plodnice pýchavky obrovské mají kulovitý tvar a obvykle dorůstají v průměru deset až sedmdesát centimetrů, ale jsou známy i 150 centimetrů velké exempláře. které mohou dosáhnout váhy až dvacet kilogramů. Dužina pýchavky se vyvíjí několik týdnů, přičemž zpočátku je pružná a bílá, později začnou uvnitř plodnice dozrávat výtrusy a získává žlutou až olivovou barvu. Dužina je jedlá pouze pokud je bílá. Výtrusný prach pýchavek má hnědé až šedohnědé zabarvení.

Na rozdíl od většiny hub jsou všechny spory obří pýchavky umístěny uvnitř plodničky, velké exempláře mohou obsahovat i několik bilionů spor. Spóry jsou nažloutlé, hladké, jejich velikost se pohybuje od 3 do 5 mikrometrů. Suché spóry mohou být použity jako koagulant k zastavení krvácení.

Vnější slupka je velmi tenká, lámavá, hladká nebo jemně pomoučená, nejdříve bílá, stářím získává žloutnoucí až hnědnoucí odstín. V době zralosti výtrusů praská ve velkých plátech a odlupuje se.

Maso pýchavky je označováno jako velmi chutné, vhodné na řízky. Chuť bývá popisována jako podobná tofu či taveným sýrům.

Název drogy je kolektivním názvem pro různé druhy rodů vatovec, plešivka a prášivka, jichž se v počátcích novověku používalo i v oficiální medicíně ke kompresi krvácejících ran. Nejčastěji šlo o nejnápadnější (největší) druh, vatovec obrovský. Mattioli o těchto houbách píše: "Dále nacházejí se houby celé okrouhlé a bělavé, zvané Bubenffist čili Fosiss. Tyto rostou na obcích a travnatých polích na způsob velikého koženého míče, častokráte velikosti hlavy. Když uschnou, trhají se a vypouštějí ze sebe žlutý prášek"" (čtvrtá kniha Herbáře, kap. LXXXI).

Německý lékař a botanik z počátku novověku Adam Lonitzer (1528 až 1586) napsal ve svém Bylináři (1555) že "bovista... svým moučným obsahem prospívá starým vlhkým škodlivinám, které vysušuje a tak ke zhojení přivádí staré vředy a rány" (BIRKFELD 1954). Holandský lékař Johannis v. Beverwyck uvádí ve své "Chirurgia oder Heyl-Kunst" (1672), že krvácející rány možno ucpat cupaninou anebo ještě lépe bovistou.

Německý lékař H. SCHULZ v r. 1919 poznamenává, že v dřívějším lékařství byla tato houba používána při močových potížích, což se zachovalo mezi lidem dodnes. Je používána v homeopatii.

Obsah balení: 500 ml zrnité sadby.